Hot-ways-lips - Články

Motorka

Sun, 11 Sep 2011 13:21:49 +0200

Rudý motýl neúnavný,

pyšný, hrdý, temně slavný.

Smysl jeho letu mi uniká,

snad proto, že ho neosedlám jak poníka.

Však dotek andělských perutí

jej na Zemi přežívat nenutí.

...a vtíravá myšlenka v nepozornosti

mění se v prach a tříštící se kosti.

Sténá a tiše naříká,

příště si osedlá poníka.

First Day Of My Life

Sat, 10 Sep 2011 18:41:18 +0200

Tak nějak vyjadřuje vše, co bych teď chtěla říct.

Jiný

Sat, 10 Sep 2011 17:07:49 +0200

Vnímám tvou chůzi

něžná, však jak aristokrat

jak šepot lůzy,

jak prchavý úsměv pro jedenkrát.

Je to jen maska,

chceš být jiný?

Rozbitý sen

snad nehmotné z hlíny.

Padnu Ti kolem krku

srdce pod žebry se mi svíjí...

...to ale tehdy až

začneš mi psát Shakespearovy verše

na odhalenou šíji.

Never good enough...

Sun, 04 Sep 2011 14:28:20 +0200

Hluboce se vám všem omlouvám, ale poté, co jsem začala vnímat Teinu tvorbu, ze sebe nejsem schopna dostat cokoliv, co by se i vzdáleně podobalo dobrému článku.

8 Years I

Mon, 04 Jul 2011 00:08:10 +0200

Rozhodla jsem se napsat nový příběh. Nevím, kolik bude mít kapitol. Podnět mi dala Lum a je mi potěšením, že jí mohu splnit přání, ale asi si na něj ještě nějakou chvíli počká. Dnes jsem sepsala první kapitolu a teď se jdu dívat na QaF. Možná, že už zítra se dozvím, jestli jsem se dostala na vysněnou školu, na Univerzitu Karlovu. Držte mi prosím všichni palce.

A teď už .... enjoy.

"Dle platných zákonů státu New York byl obžalovaný Frank Anthony Iero shledán vinen z trestného činu úmyslného zabití a odsuzuje se na 8 let, nepodmíněně."

Ta slova mi v uších zvonila a místnost se začala rozmazávat. Vstal jsem, jako všichni, nohy se mi podlomily, skácel jsem se k zemi a praštil se do hlavy. Probral jsem se až v cele. "Tak dělej." slyšel jsem jak na mě spěšně mluví bachař. Pomalu jsem vstal a začal si uvědomovat co se stalo. 8 let. To ne. 8 let je dlouhá doba. Tohle je můj konec, spáchám sebevraždu. Kurva drát. Vždyť je mi teprve 22. To mám nejlepší roky života prožít ve zkurvené base? A za co? Byla to nehoda...

"Ano, tohle je všechno. Ještě cennosti. Dobře." pokýval Derrek hlavou. "Hodně štěstí."

Prošel jsem dvorem a když jsem vycházel z drátovaných dveří cítil jsem se trochu nesvůj. 8 let. Nadechl jsem se svobodného vzduchu a zaslechl cvaknout zámek mého bývalého domova. Neměl jsem nic. Omnia mea mecum porto.

Vážil jsem něco kolem 130ti lbs. Neuvěřitelné. Hadry na mně jen visely a já chtěl zpět, byť jen trochu, v koutku duše, měl jsem strach. Strach se prát s životem, který jsem ještě ani nepoznal, strach jít a bojovat, poradit si, žít, dělat to, co normální lidé. Strach, že neuspěju v tomto velkém zlém světě.

Teď jsem najednou neměl nikoho, kdo by se o mě postaral. Rodiče se odstěhovali do Evropy a neslyšel jsem o nich snad celou věčnost. Napsali mi asi 4 dopisy, kde se vyjádřili ve smyslu, že na mě myslí, ale cítí, že v hloubi duše syna ztratili už ve chvíli, když svému nejlepšímu příteli vzal život. Ale vždyť to byla nehoda...

Co teď? Šel jsem na jediné místo, na které jsem myslel celých zkurvených 8 let. Prošel jsem křivou uličkou, zahnul doleva, sešel úzké schodiště a protáhl se dírou v plotě. Tak jak jsem si to pamatoval. Bylo to stejné. Jen plot byl mnohem díravější a otvor byl zarostený plevelem. Zdálo se to jako včera, co jsem tudy šel naposledy, přede mnou ten nejúžasnější kluk, co jsem kdy znal.

Probojoval jsem se skrz zeleň a obešel cihlovou zeď. Pomyslnou zeď nářků, kde bylo na betonu rozestavěna spousta nedohořelých svíček. Pár plamínků olizovalo vosk, ale začínalo poprchat a brzy bylo slyšet jen tiché zasyčení, jak dešťová kapka zchladila maličký ohýnek. Jako by zadupala ubohou malou naději. Stál jsem v šedé mikině, černé úzké rifle mi padaly a vítr mi cuchal vlasy, stál jsem na jednom z městských hřbitovů a začalo silně pršet.

Po tváři mi stékaly pramínky vody a já zběsile pobíhal mezi náhrobky, hledajíc to, co mi mělo zabodnout střep do srdce navždy. Rozhlédal jsem se všude kolem, úplně zoufale a pak jsem zahlédl hrob, který jsem nikdy předtím neviděl, když jsme sem spolu chodili.

Opatrně jsem vykročil po štěrku a překračoval zlámané větve osiky, která tu stála snad od stvoření světa. Vypadalo to spíš vlastně jako malý zanedbaný les. Když jsem stoupl před šedý mramor a přečetl, kdo tu odpočívá, čas se zastavil. Nevnímal jsem déšť. Nevnímal jsem šumění listů. Ani barvy kolem sebe. Všechno bylo šedé. Sundal jsem si kapuci. Klesl jsem na kolena a plakal. Po tváři mi běhaly obrovské slzy a mísily se s deštěm... schoval jsem tvář do dlaní.

Nevím jak dlouho jsem tam tak zůstal. Nevím ani kolik bylo hodin, když mě propustili. Začalo se stmívat a já jsem neměl kam jít. Mé srdce bylo zlomené a rozdrcené na kusy. Někoho jako byl on už nikdy nepotkám. Člověk, který mi zachránil život a který dal smysl všemu, co jsem dělal. Ten, kterého jsem vždy obdivoval a znamenal pro mě celý svět. Křehký umělec, jehož náruč byla vždy po ruce, když jsem potřeboval obejmout.

Vrátil jsem se zpět skrz otvor a dvě ulice jsem minul, než jsem narazil na téměř prázdné bistro. Posadil jsem se k jednomu ze stolů. Opřel jsem si lokty o desku a promnul si oči. Za chvíli přišla vysoká štíhlá zrzka. Byla hezká, upřela na mě světle modré oči, na tváři vykouzlila jemný úsměv a zeptala se, co si budu přát. Dlouze jsem se na ni zadíval a přemýšlel, co bych vlastně mohl chtít. "Jednu kávu slečno." přikývla a odešla.

Díval jsem se dlouze z okna. Venku už byla téměř tma a po výloze stékal déšť, v tu chvíli zahřmělo a v dálce se objevil blesk. Výborně, čím dál lepší... Ta vysoká slečna tu byla téměř okamžitě. Přinesla mi velký hrnek kávy a znovu se na mě vděčně usmála. Tak trochu jsem nechápal o co jí jde. Byl jsem malej, úplně promočenej, nešťastnej bezdomovec, kterému zbývalo pár babek. Nechápu, co na mně asi viděla. Nebo byla prostě profesionálka a usmívala se za každých okolností.

Najednou jsem uslyšel křik a rozbíjení skla. Zvuk pocházel z kuchyně, nejdřív mužský řev a pak dívčí pláč a nakonec opět zvuky tříštícího se skla. Zrzavá slečna vyběhla z kuchyně a vysoký ramenatý muž jí byl v patách. Chytil ji za paži a přitáhl si ji k sobě. To už jsem rychle vstal a blížil se k němu. Holka vzlykla a snažila se mu vytrhnout, on jí sevřel zápěstí a bylo slyšet ostré zakřupání. Dívka zakřičela bolestí a já jsem instinktivně udeřil muže do obličeje. Tohle jsem se naučil v base. Nikdy to není na škodu, umět zlomit člověku nos jednou ranou. Začala mu téct krev a já vzal dívku za zdravou ruku. Spěšně jsme odešli, rychle, než se svalovec vzpamatoval. Utekli jsme do slepé ulice a schovali se za velké kontejnery.

"Už se sem nikdy nevracej ty čubko." zaslechl jsem jak řve ze dveří kamsi do prázdna.

"Jsem Monique." podala mi ruku. Vzal jsem za ni a ona zakňučela bolestí. "Frank. Musíme na pohotovost." vzhlédl jsem jí do očí. Kývla. Vyšli jsme z úkrytu a zastavil jsem taxík, byly to sice moje poslední peníze, ale obětoval jsem je. Vešli jsme se do čekárny a já nervózně pochodoval, zatímco ona se unaveně sesunula na židli. Bolestně se usmála a řekla mi ať se posadím, protože tímto to rozhodně nezlepším. Řekl jsem, že mi to vyhovuje, ale nakonec jsem si stejně sedl. Opřela si hlavu o mé rameno zmáčené deštěm a zavřela oči. Pohladil jsem ji po vlasech.

Trvalo to asi hodinu, než nás přijali. Mě však dovnitř nepustili, protože jsem přiznal, že nejsem ani příbuzný, ani partner. Prošel jsem chodbu asi tisíckrát. Zastavil jsem se pokaždé u nástěnky varující před AIDSem a už jsem znal nazpaměť každou větu, když se dveře výtahu po mém boku otevřely.

Stál v nich mladý vysoký vyhublý muž, strhaný životem a s propadlou tváří. Delší blond vlasy mu padaly do obličeje, ale i přesto jsem dobře rozeznal, jak se jeho zorničky rozšířily a měl jsem asi půl sekundy, než se po mě vrhl. Chytil mě pod krkem a pod tlakem jeho těla jsem přepadl dozadu. Obkročmo na mě klekl a začal mě bít pěstí do obličeje. "Ty hajzle. Nenávidím tě. Ty zkurvenej hajzle..." šeptal. Zavřel jsem oči, snažil jsem se bránit, ale celkem marně. Pak se mi podařilo sevřít mu zápěstí v jedné ze smrtících ran těsně nad mou hlavou. Měl jsem úplně rozbitý ksicht a sotva jsem přes slzy viděl, ale on chtěl pokračovat. Byl jako zvíře. Chtěl se pomstít.

"To tys měl zdechnout." syčel na mě přes zaťaté zuby a ostře se vymanil z mého slabého sevření. "Měls zhebnout ty, ty kryple. Ne on. Byl to můj jediný bratr. Měli ti dát doživotí nebo křeslo." Dostal jsem další ránu do tváře a cítil jsem, jak mi potůček krve stéká od rozraženého rtu po tváři k uchu. "Ale já už se postarám, abys dostal co si zasloužíš."díval se mi celou dobu přímo do očí.

Rezignoval jsem. Cítil jsem další a další bolestivé údery a pak mi za vlasy zvedl hlavu a nechal ji tvrdě dopadnout na šedé kachličky nemocniční podlahy. Měkce jsem zasténal a pak jsem ztratil vědomí. Poslední co si pamatuju bylo jen nenávistné: "Ještě se uvidíme. "

Strašně hezké ...

Sun, 03 Jul 2011 20:53:55 +0200

Pod tím si představte cokoliv a kohokoliv. Ale přišlo mi to hrozně krásný.

Blow Me (A Kiss)!

Sun, 03 Jul 2011 02:19:28 +0200

Tento příběh je přeložen na přání Saxee a navazuje na předchozí FRERARD video. Protože soft vás nebaví, tak trochu přiostříme. Samozřejmě pod 18 byste to číst neměli, ale každý jak uváží.

Zde je originál k nahlédnutí. Je to volně přeloženo, dělám to pro vaše i moje potěšení, tak buďte shovívaví, jsou fakt dvě ráno a kručí mi v břiše, mám studené nohy a chce se mi spát. Enjoy.

Keep runin'.

Gerard narazil Franka na dveře šatny a jeho prsty rychle vyhledaly klíč, aby zamknuly šatnu ve chvíli, kdy se jejich rty tvrdě srazily.

"Máš zakázáno líbat mě na pódiu. Jednou pro vždy." spěšně zašeptal proti rtům druhého kytaristy zatímco se jejich zpocená těla navzájem uvěznila a jeden z druhého začali zoufale rychle strhávat oblečení.

"Proč, nelíbilo se ti to?" ušklíbl se Frank a vjel Gerardovi dlaněmi pod tričko, sunul je po vlhké kůži a sklonil hlavu, aby ho kousl do tenké kůže pokrývající klíční kost.

Gerard se k němu přitiskl blíž, fixujíc ho na dveře šatny tlačil své boky proti Frankovým. "Myslím si, že oba dobře víme, že se mi to líbí až příliš a dobře víš, že když tohle děláš, tak ztrácím veškerou sebekontrolu a také víš, že to máš zakázané." zasyčel Gerard přes zaťaté zuby. Jemně do něj znovu přitlačil a jeho tvář zasypal vlhkými polibky, přísně se vyhýbajíc rtům tak, aby objasnil pointu toho, co mu právě řekl.

"Promiň." zasténal tak, aby to v žádném případě neznělo omluvně, když Gerard sjížděl jazykem po jeho šíji, sál jeho kůži a kousal do krku v místech, kde se nacházely inkoustové stopy jeho tetování.

"To není žádná omluva." serval z něj tričko a hodil ho do opačného rohu místnosti.

"Ne.. ok, není." odsouhlasil Frank a pevně zatahal Gerarda za krátké, čerstvě obarvené vlasy, když svými rty sklouzl z ramen směrem dolů, k jeho hrudníku, břichu a ochotně se skláněl tak, jak ho Frank vedl.

Klekl si na kolena a jemně kousl do kůže tam, kde měl Frankie vytetované ptáčky, čímž získával čas pro mučení provokujícího kytaristy. Pak olízl linii kůže hraničící s počátkem džín.

"Přestaň kroužit kolem, Gee." oddechoval netrpělivě Frank a zatahal Gerarda za vlasy. Gee na to neřekl nic, jen poslušně rozepnul knoflík a zuby i zip (Frank nechápal, jak je možné, že zná tolik porno triků) a pocítil skrze prádlo Gerardův horký dech.

"Gerarde.." zachvěl se Frank, zvrátil hlavu dozadu a pevně zavřel oči. Gerard se pousmál a palce zabořil za pružný pás boxerek, stahujíc je dolů, aby osvobodil Frankův tvrdý nástroj od omezující látky. A protože byl přímo tady, tak vlhký a tvrdý, Gerard nedokázal odolat, sjel jazykem po špičce, aby mohl ochutnat jeho první slanou šťávu, unikající ze štěrbiny. Frank zatahal Geeho za vlasy mnohem bolestivěji. Gerard opatrně klouzal jazykem po uzdičce, jenom proto, jak se mu líbilo, že ho může tak dráždit.

"Gerarde... proč? Oh..proboha...prosím" bylo jediné, co byl Frank schopný ze sebe dostat. Ztratil veškeré souvislé myšlenky už ve chvíli, kdy ho Gerard strčil do šatny, poté, co přišli z pódia. A byl nadržený od chvíle, kdy Gerarda před všemi políbil. Od toho polibku, ze kterého se všichni málem zbláznili. Včetně jeho.

Tak fajn .. myslel si zřejmě Gerard, protože neustále pohyboval hlavou a sál ho tak hluboko, že ho chtěl Frank chválit až do nebe, jak je je pusa oh tak úžasně talentovaná.

"Oh Kriste.. " hlasitě zasténal, ostře se prohnul a zvrátil hlavu dozadu, bez ohledu na to, že se silně praštil do dvěří. Gerard si uvolnil krk, aby mohl pokračovat ještě hlouběji. "Měl bych si na něj nechat vytetovat SOUKROMÝ MAJETEK GERARDA WAYE." tiše zasténal, vlhké rty napůl v úsměvu a napůl čelisti široce otevřené, jak stále trhaně oddechoval.

Gerard jenom tiše zamumlal, jak mu to lichotí a pak Frankovi začal divoce přejíždět po úzké štěrbině, zatímco jeho rty se rozšířily v úsměv.

"Oh Bože .. do hajzlu..." zasténal Frank a vrazil svou chloubu zpěvákovi hluboko do vlhké pusy, pěvně svírajíc jeho krátké vlasy.

Gerardovi po bradě steklo trochu horkého semene. "Wow, to mám až takhle vyhrazena práva?"

"Přesně." řekl Frankie s úšklebkem na rtech. "ale jen, když si budeš pamatovat... bože, že tvá ústa byla stvořena pro kouření ptáků."

"Beru," usmál se Gerard "ale, jenom když slíbíš, že už mě nebudeš nikdy líbat na pódiu, protože příště z toho už doopravdy zešílím." Gerard se znovu sklonil, aby pohltil jeho nástroj, hluboko a nečekaně Frank ztratil všechny argumenty.

Pro Gerarda bylo extrémně jednoduché rozeznat kdy se jeho oběť už nebezpečně blíží k vrcholu, protože Frank sebou začal škubat jak šílený a vypadal, že ztrácí veškerou kontrolu nad svým počínáním. Hlasitě sténal a plýtce lapal po dechu. Gerard zabořil své nehty hluboko do jeho boků, aby mu připomněl, že nemá být tak hlasitý a nepřestával jej sát tak silně a odhodlaně jako předtím.

Gerard posunul jednu ruku pryč z Frankova stehna ke svému rozkroku a začal si zběsile masírovat klín dlaní přes úzké, přiléhavé džíny, kňučíc s Frankieho pulsujícím penisem v ústech.

"Bože .... Gerarde....ty jsi ... aah.." Frankie naplnil umělcova ústa svou tekutinou a ten ji na několikrát všechnu vděčně spolykal. Pak si jej vytáhl z úst a olízl si rty. Kytarista sledoval, jak se s pevně sevřenými víčky Gerard snaží udělat přes kalhoty, jak si tvrdě a rychle tře bouli v klíně opírajíc se čelem o Frankieho zpocené stehno a tiše sténajíc jeho jméno.

Zůstali takto pár vtěřin, oba oddechovali, snažili se nabrat dech, zklidnit srdce, které bilo, jako o závod. Gerard si znovu stoupl a cestou zasypával Frankovo horké, vlhké tělo polibky, ústa rozšířená do úsměvu až se dostal k jeho krásným hebkým rtům. Ještě stále bez dechu přitiskl své rty k těm jeho, opírajíc se těžce jeden o druhého, příliš unaveni aby mohli jen rovně stát. Gerard se odtáhl a opřel si čelo o Frankieho rameno, jen tiše nabíral dech a bez pohybu odpočíval.

"Shit, takto jsem se do kalhot neudělal od té doby, co mi bylo 16." vydechl s úsměvem Gerard a Frankie ho jednou rukou objal.

"Zrozen pro kouření." řekl Frankie se znatelnou úctou v hlase. "Zrozen pro tohle."

Gerard odfrkl a vtiskl mu na rameno jemný polibek. "Necháš si udělat to tetování?" zamumlal s křivým úsměvem, rty stále opřené v inkoustově zbarvené kůži. Frank se zasmál a věnoval mu pusu do vlasů.

"Jasně," zasmál se a rukou mu pomalu sjel po horkých zádech "jenom možná ne na péro."

"Ani na zadek." poznamenal Gerard.

"Ne. Ani na zadek. Na nějaké jiné, tajné místo, kam slídivé kamery nedohlédnou."

"Beru." usmál se Gerard.

Tak trochu jiné kafe ...

Sat, 02 Jul 2011 23:51:15 +0200

Vy co jste šli už spát, tak to máte smůlu. Protože jsem právě narazila na něco, co jsem nikdy předtím neviděla. Shit. Love and enjoy.

A ještě na dobrou náladu:

Let's Play a Game!

Sat, 02 Jul 2011 23:08:06 +0200

Další příběh, přeložený z Michael James Way's stories serveru. Můžu říct, že jsem se tam dočetla mnoha zajímavých příběhů. Naštěstí mi nedělá problém číst příběhy v angličtině.

Trochu mě nakopl pondělní koncert. Bylo to nádherné. Přestože jsem tam byla úplně sama, v cizím městě, mezi cizíma lidma ... viděla, slyšela a zažila jsem něco, co mi zase vlilo do žil trochu života. Bohužel nikdo už nemůže vrátit doby Revenge, ale když tam stojíte... koukáte na ty lidi, které jste si tisíckrát představovali ... a najednou cítíte, že jsou skuteční, že nejsou vymyšlení, že jsou to neobyčejně obyčejné bytosti, stejně jako každý z vás. Cítíte tu zvláštní vazbu a chcete trochu brečet a trochu se smát a nemůžete se nadechnout (ne protože se na vás tlačí tisícovka lidí, ale proto, že tomu stále nemůžete uvěřit). Taková byla moje premiéra v roce 2007 v Praze... jeden úchvatný koncert v Bratislavě téhož roku a roku 2011 ve Vídni, kdy jsem poprvé uviděla Michaela Jamese Waye, ty jeho zkurveně úžasné blond vlasy a ten nejhezčí a nejmenší zadek na světě (o čemž se sice dá velmi silně polemizovat a srovnávat s Frankem, těžko říct... xD).

No ... řekla bych snad už dost mých dojmů ... zažila jsem něco skvělého a mrzí mě, že v Hradci si to nezopakuju, ale nikdy na to nezapomenu. To vím jistě.

Tady je jedna ze soft věcí, které jsem přeložila. Pro ty, co MCR letos neuvidí... aspoň maličká ubohá náplast.

Keep runing!

Let's Play a Game

-One shot story-

Středoškolské večírky jsou pitomé, rozhodl v duchu Gerard. Byl díky jim známý od té doby, co chodil na střední, dokonce i když na mnoha z nich nebyl, ale přesto...

Dům nějaké holky, Mikeyho partnerky pro laborky z biologie nebo sociologie.. nebo prostě nějaké logie a Gerardovi začalo být jasné, že to je jediný důvod, proč sem byl Mikey pozvaný. Nechápejte to zle, Gerard měl Mikeyho rád, myslel si, že je jedním z nejzvláštnějších a nejúžasnějších lidí na světě. Jenom ho tady v okolí lidi moc neberou. Přesto Gerard na tuto akci přišel. Připadalo mu sice hloupé, když vcházel, jak z repráků řve béčkový pop, pach levného piva a tráva útočí na jeho nosní dírky a hlouček lidí sedících uprostřed místnosti, hrají flašku. Tak dětinské a infantilní, že Gerardovi se skoro chtělo Mikeyho zabít, když ty děcka svázaly jejich ruce tkaničkami od bot a strčili Gerarda doprostřed kruhu mezi ně. Skoro. Ale protože to byl hodnej straší bráška, protože to byl Mikey, sedl si prostě vedle něj.

Bylo to stejně nudné, jak si to Gerard pamatoval ze střední, zírajíc apaticky kamsi do prázdna, když se měl pár líbat. Ale teď byl na řadě Mikey. Stydlivě se usmál a natáhl své dlouhé paže, aby své hbité prsty váhavě obtočil kolem skla. Roztočil ji a zdálo se to jako věčnost, Gerardovi naskočila husí kůže z nastávajícího momentu, když v tu chvíli láhev zastavila. Zíral na ni pěkně dlouho, než si uvědomil, na koho vlastně ukazuje.

Podíval se na Mikeyho, oba měli zorničky široce rozšířené a ústa každého z nich zkoušela zformovat slova, která mozek nedokázal vymyslet. Gerard těžce polknul a přeběhnul pohledem po ostatních. Kluci koukali jinam, zatímco holky ty dva upřeně pozorovaly. Gerardovi prolétla hlavou myšlenka, jak moc nechutné mu připadá, že všechny tyhle holky dychtivě čekají na to, až se bude divoce cucat se svým bratrem, ale současně si uvědomil, že to tak nějak vlastně chce zkusit. A navíc... nikdo neví, že je to Mikeyho bratr. Gee znovu pohlédl na Mikeyho a jemně pokrčil rameny. Mikey to pochopil.

Jeho ohryzek poskočil v hrdle, pak se naklonil dopředu, oči pevně zavřené, téměř bolestně a Gerarda trochu píchlo u srdce. Jejich rty se setkaly. Nebylo to nic úžasného, Mikey na jeho vkus líbal příliš jemně, ale ve chvíli kdy se jeho jazyk probojoval k Geeho spodnímu rtu, v hlavě mu zajiskřilo, pootevřel ústa, ostře vniknul do Mikeyho pusy a jejich vlhké jazyky rozehrály divokou hru. Mikeyho štíhlé, dlouhé prsty vyhledaly cestičku do bratrových vlasů, zatímco Gerardovy ruce umělce objaly ostré boky jeho bratra. Ve chvíli, kdy jej chtěl Gerard vytáhnout do svého klína je zastavilo zakašlání. Jeden z ostatních kluků v kruhu, ještě stále hledíc kamsi pryč potřeboval uvolnit své hrdlo.

Holky se vzrušeně usmívaly. Gerard vzal Mikeyho za ruku a vytáhl ho na nohy a vedl ho do kuchyně. Sotva Mikeyho slyšel přes muziku, ale matně rozeznal slova "pivo" a "teď". Kousl se do rtu a odtáhl ho kousek stranou.

"Mikey... ty... chci říct..."

Mikey se pousmál a trochu se naklonil, aby Gerarda políbil na čelo.

"Za chviličku jsem zpátky, dobře?"

Gerard se usmál a líbnul svého bratra na hranu čelisti.

"Dobře."

No ... tak fajn, přehodnotil Gerard. Možná, že středoškolské večírky nejsou až tak pitomé.

Bez komentáře..

Sun, 13 Mar 2011 12:49:43 +0100

Šílím.

Get Up and Go!

Wed, 29 Dec 2010 23:14:29 +0100

Napsala jsem něco pro mlsné jazýčky. Je to můj první songfic, berte ohled :D je věnován Lum, protože s ní jsem to konzultovala jako první, když mě to napadlo. Uznejte, že písnička Planetary (GO!) je celá jeden velký sex. Jak rytmus, tak slova. Jméno je uvedeno pouze jedno a to Gerardovo. Záleží už jen na vaší fantazii, koho si pod NÍM představíte.

Proto, budu ráda, když si to k tomu pustíte jako kulisu. A sorry, že tam nejsou mezitím úryvky písničky (což by asi bejt mělo, když je to songfic), nicméně mě se nechtělo :D

Stál jsem tiše u okna. Díval jsem se do zasněžené zahrady. V mé posteli tiše spal on. Myslel jsem jen na jedno. Něžně oddechoval a mě to lehce šimralo v břiše. Topení bylo horké a okenní tabulka se zamlžila před mým dechem.

Uslyšel jsem za sebou tiché kroky. Rty mi cukly do křivého úsměvu. Uvnitř mě se něco probralo. Cítil jsem jak mě cizí paže objaly a jemné rty zlehka dopadly na mou šíji. Naskočila mi husí kůže. Nepadlo ani jedno tiché slovo.

Vždycky mě tím štval. Provokoval. Nic neříkal, dělal snad, že přemýšlí. Nebo že vyčkává, co udělám já. Vždycky mě obdivoval.

Teď jsem tu stál a sledoval ospalé, nicméně ostré vlčí oči. To je přesně ten pohled, který jsem miloval ze všech nejvíc. Ten pohled, co vyzařuje: "Chci to z tebe servat a pěkně tě protáhnout." Ucítil jsem závan jeho téměř vyprchaného parfému. Tep se mi zrychlil.

Zaregistroval to. Zorničky se mu rozšířily. Už jsem neměl čas na rozmyšlenou.

Zvedl jsem ho za zadek a on mi obmotal nohy kolem boků. V tu chvíli se naše rty srazily v tvrdém a chtivém polibku. Kousl mě do krku a mně unikl dlouhý hlasitý sten. Přešel jsem několik kroků a posadil ho na psací stůl. Rukou jsem shrnul všechno ze stolu dolů na zem. Něco se rozbilo. Slyšel jsem jak se tříští sklo, ale můj jazyk byl zapleten v násilné hře, příliš na to, abych se tím zaobíral. Narazil jsem svým klínem do jeho.

Vnímal jsem, jak jeho ruka vjela do mých vlasů a bolestivě za ně zatahala. Zvrátil jsem hlavu dozadu a odkryl svůj bledý krk. V tu chvíli se jeho jazyk prošel po mém ohryzku a skončil při klíční kosti. Znovu jsem se svým chtivým klínem tiskl k tomu jeho. Sykl, skoro jako bolestí. Přál jsem si to uslyšet znovu. Neskutečně mě to rajcovalo. Nenávistně se na mě podíval, když jsem to udělal zase. Bože tolik mě vzrušoval. Nehty mi zaryl do kůže na zádech a kousl mě do ramena. Myslel jsem, že tohle už nemůžu vydržet.

Chtěl jsem si jeho štíhlé tělo ještě chvíli vychutnávat. Zase mi vjel rukou do vlasů a čím víc mě za ně tahal, tím víc jsem ho chtěl. Jazyk jsem mu sklouzl po hrudníku a kousl jej do bradavky. Tiše zakňučel. Nehty jsem mu sjel od podpaží až k bokům a svlékl mu tričko a boxerky - ten hloupý kousek oděvu. Na jeho kůži zůstaly rudé fleky. Oba jsme neutěšitelně vzdychali a sténali. Žádná slova. Žádná jména. Jen tvrdé, ticho prorážející vzdechy. Stáhl jsem i své prádlo a přitiskl jsem se k němu tak blízko, jako bych s ním chtěl splynout v jedno. Otírali jsme se o sebe ve vášnivém rytmu zatímco on mi sál krční tepnu a já vyvracel hlavu do boku.

Nemohl jsem se ovládat. Cítil jsem jeho horké tělo na svém a nedokázal jsem myslet na nic jiného než jak si ho vezmu. Zvedl jsem ho ze stolu a stejným způsobem jako předtím jsem ho přenesl na postel. Tvrdě jsem na něj dolehl a on vydechl. Myslel jsem, že zešílím. Líbilo se mi jak vždycky roztáhnul nohy jak malá, prosící děvka. Získával jsem tím pocit, že jsem pán situace. Tentokrát to neudělal.

Poprvé zazněly mezi vzdechy šeptem slova. "Jak moc mě chceš Gee-gee, hm? Dělej, řekni, jak moc mě chceš šukat?" Vyšel ze mě jen bolestný sten. "Chceš to? Chceš pronikat mým úzkým zadečkem?" Vytočil jsem oči v sloup a těžce zalapal po dechu. Nikdy jsem netušil, že by mě mohly takto dostat pouhá slova na jeho rtech a jeho ruka v mém klíně. Oh, shit.

Nebyl jsem schopen slova. Místo toho jsem mu ruce sevřel nad hlavou a přišpendlil je dokonale do polštáře tak, že se nemohl ani pohnout. Díval jsem se mu přímo do očí. "Neumíš si představit jak moc." Tiše jsem zašeptal snad milimetr skloněn nad jeho rty. Na důkaz svých slov jsem brutálně přirazil svým rozkrokem do jeho. Zakňučel.

Díval se na mě stále tím odhodlaným drzým pohledem. Pustil jsem jeho ruce a kousl jsem ho do krku. Zvrátil hlavu a pevně sevřel víčka. Celý jsem se třásl. Pohladil jsem ho po vnitřních stranách stehen a sklonil se k jeho klínu. Jazykem jsem objížděl jeho podbřišek, kyčle a vůbec veškerou kůži kromě jeho nástroje. Nechápal jsem kde se ve mně bere tolik trpělivosti.

Chtěl jsem ho. Moc.

Jazykem jsem vjel k jeho hrázi. Celý se prohnul a prosil jak levná kurva. Chtěl jsem aby prosil víc. Aby brečel slastí. Jazykem jsem si připravoval vstup. Když jsem se na něj pak provokativně usmál zaregistroval jsem drobné perličky potu na jeho čele.

"Dělej." Téměř hystericky zařval. Překvapen nad jeho počínáním jsem mu přes rty přitiskl prst. V hotelu jsme přece nebyli sami a za tenkou zdí spali lidé. Hůř. Lidé, kteří nás znali a nic o našem "vztahu" nevěděli.

Nicméně nebyl jsem v pozici, kdy bych dokázal dál odolávat. Otočil jsem si ho tak abych na něj hezky viděl. Pokrčil jsem mu kolena a tvrdě jsem do něj přirazil. V tu chvíli bych přísahal, že jsem v jeho očích zahlédl slzy, které pak sklouzly po jeho tváři a smísily se s potem. Měl jsem pocit, že jsem právě prožil orgasmus. Ale fungoval jsem dál a tak, jak mi trpělivost dovolovala jsem se v něm pohyboval. Ve chvíli kdy jsem ucítil jeho povolení jsem okamžitě začal zběsile přirážet.

You're unbelievable

Ah, so unbelievable

Ah, you ruin everything

Oh, you better go home

I'm unbelievable

Yeah, I'm undefeatable

Yeah, let's ruin everything

Blast it to the back row

Díval jsem se mu do tváře. To co měl v očích, to se nedá popsat. Zkuste to někdy. Podívejte se mu či jí do očí, zatímco se ve vás bude projíždět nebo ať už to bude jakkoliv.

Tvář, kterou uvidíte bude jako někdo úplně cizí a přitom tak známý.

Silně jsem ho držel za boky a cítil jak se v něm začínají svaly cukat. Okamžitě jsem přestal. Setrval jsem v tichu asi půl minuty. Hlavu skloněnou dolů, vlasy se mi lepily na zpocenou tvář a padaly mi do očí. Tiše jsem oddechoval. On se tvářil zmateně. Řekl jsem mu ať se nehýbe. Pak jsem do něj přirazil vší silou.

Zařval slastí a prohnul se v zádech. Cítil jsem jak se hranice jeho orgasmu pomalu bortí. Znovu jsem do něj přirazil takovou silou, že jsem ani nechápal, jak se ve mně taková může najít.

Byli jsme jako dvě zvířata.

Poslední příraz do citlivého místečka v jeho útrobách způsobil, že mladý muž pode mnou orgasmicky zakřičel a ocitl se v totální křeči. Jeho celé tělo se třáslo. Nevnímal svět. Povolil své sevření a několikrát se zase stáhl. A pak se mi zatmělo před očima. Nevím co se dělo. Nevím co bylo. Probral jsem se až za svítání. Jediné, co mi připomínalo, že to nebyl sen, byly střepy a nepořádek u stolu.

Neverland

Wed, 22 Dec 2010 22:22:39 +0100

Přeložila jsem pro vás další povídku. :D PORNO POVÍDKU a nemám odvahu to zveřejnit. Ačkoliv to je hodně husté a hodně dráždivé, mám strach abych vás nezkazila. Proto na vlastní nebezpečí, kdo to chce, ať si napíše do komentáře. Beztak mám ten dojem, že sem chodí jenom Lum.

Mikey v Geeho očích nikdy nevyrostl. Dokonce i když se přiblížil ke svým třicátým narozeninám (pozn.:
to snad nemůže být ani pravda :D) pořád pro Gerarda vypadal stejně. No, určitým způsobem. Jasně, Mikey přestal nosit brýle a obarvil se na blond ( a někdy ho Gerard dokonce podezříval z odbarvení), ale pro něj to byl stále ten stejný hubený tajemný kluk, nyní jaksi vyzařující důvěru, 17ti-letý geek (tohle slovo nejde přeložit, má to bejt něco jako zakřiklý podivín, takovej ten přesnej typ, kterýho všichni ve škole šikanujou a obědy jí na záchodě), který mu nakráčel do pokoje, zrovna když si honil a prstil, tu noc kdy k němu přišel (do pokoje) na návštěvu. Přestože byl Mikey bisexuál, ani nepřerušil oční kontakt s Gerardem a posadil se na roh postele, nakonec mu však sklouzl pohled k Geeho dolním partiím. Kousl se do rtu a podíval se Gerardovi zpět do očí a Gerard, který s ním prakticky žil celý svůj život, pochopil jeho chtivý pohled a ztěžka polkl, pokračujíc ve svých pohybech.

Později v noci, potom, co se Gerard udělal a Mikey pomalu a zvědavě olízl tekutinu z Geho lehce mozolnatých prstů umělce , tvrdě narážel, téměř bolestně do boků svého bratra v rytmu jeho sténání, přemýšleje co se to do hajzlu právě dělo, Mikey zvedl svou hlavu, aby se podíval na Gerarda, rty tiše mumlajíc otázku proti dnu sourozencovy čelisti.

"Děláš to taky?"

Gerard hluboce vydechl a přesvědčoval sám sebe, aby nekoktal svou odpověď..

"C-co? Máš na mysli dot-dotýkání se saám sebe, mmh?" Zatraceně.

Mikey se usmál a políbil ho na krční tepnu, současně vyrážejíc proti Gerardovým stehnům.

"Ne ježiš… chtěl jsem říct, jo, ale,… víš, ne?" posunul jednu svou ruku před Gerardův obličej a předvedl pohyb prostředníčkem.

"Víš ne… Gee, myslím prstění."

Gerard se nervózně usmál a přitáhl si bratra blíž k sobě.

"Samozřejmě, blbče. Viděl jsi mě, nebo snad ne?"

Mikey se začervenal a přikývl, položil si hlavu na jeho zpocenou lepkavou hruď, a sledoval jak Gerardova ruka našla cestičku dolů, k začátku jeho riflí a několikrát stiskla jeho rozkrok tak správně, že se okamžitě udělal. Brutálně.

A teď Mikey opírajíc se o ruce, zadek vystrčený do vzduchu, prakticky žebrající, aby Gerard něco udělal,. Gerard si nemohl pomoct, ale myslel na to, že jeho bráška je ještě hodně mladý. Přesto olízl jeho zarudlý zadek a v tu chvíli do něj vnikl svým jazykem, stoupal mu tlak z Gerardových energických nárazů a pohyboval se do rytmu, jak pracoval Gerardův zkušený sval, ve snaze dostat se co nejhlouběji do Mikeyho chvějícího se otvoru, a
sténal jméno svého staršího bratra ve zvláštním pláči.

Stejně fňukal, když mu v sedmnácti poprvé vykouřil na špinavých záchodech při Black Flag koncertě.

A poslední věc, která ho dorazila, byl Gerardův šikovný prst, vnikající podél jeho jazyka do jeho útrob a jemné zacházení Gerardovy druhé ruky s Mikeyho penisem, palcem kroužíc po jeho špičce. Znovu dosáhl extáze. Neskutečné.

Stejně jako když mu bylo sedmnáct.

A Gerard věděl, že nikdy neuvidí Mikeyho jinak. Vždycky pro něj bude stále ten stejný hubený tajemný kluk, nyní jaksi vyzařující důvěru, 17ti-letý, který mu nakráčel do pokoje když masturboval. A Gerard to miloval.

Nesmíš se dotýkat mého bratra... já ano. /PART TWO/

Tue, 21 Dec 2010 00:11:40 +0100

Teď jsem se fakt nasrala. Celý jsem to napsala a uvedla a ten šmejd mi napsal, že už nejsem přihlášená. Nevadí, protože vás mám ráda, napíšu to znovu, i když je 00:00 a jsem unavená.

Ráda bych upozornila, že tahle story už je jen milimetr vzdálená pornu. Vlastně už ani ten milimetr. POZOR!!!

Milí mladí přátelé, na tohle nejsem asi ani já dost dospělá. Vzala jsem si pěkně velké sousto :D Některé části jsem musela vypustit (ale nanejvýš tak pů věty, nebojte) protože jsem se červenala až na řiti a některé části mi přišly tak trapné, že jsem je radši trochu upravila :D Nicméně chci poděkovat google translatoru a také původní autorce (na této stránce najdete i původní text v ENG) - klaním se TOHLE CHTĚLO HODNĚ ODVAHY (nebo úchylnosti).

Taky bych ráda oslovila jednu slečnu, od které mi dnes došlo Vánoční přání. Eliško, jestli to čteš, děkuji Ti za přání a vůbec za to, že sis vzpomněla. Mrzí mě, jak ses ke mě zachovala, ale asi ani já jsem nebyla úplně předpisová. Chybí mi ty doby, kdy jsme spolu psávaly. Kdybys chtěla, můžeme zkusit obnovit kontakty.

A teď už čtěte. A moc se nesmějte :D. Keep runing!

Gerard zvrátil hlavu do strany a Mikey z pod něj vyklouzl, pozastavil se nad jeho rozkrokem, narvaným v riflích a věnoval mu na něj obyčejnou pusu. Gerard zasténal a otočil se zpět, rozvalujíc se na pohovce.

Mikey se nad ním tyčil. Bylo mu trapně, když se na něj takhle díval. Když ho viděl červenat se, těžce lapajícího po dechu a téměř prosícího. Ale, sakra, bylo to tak vzrušující.

Mikey se lehce sesunul na kolena a rychle rozepínal Gerardovy jeany, stáhnouc je až ke kotníkům. Jeho mladší bratr se na bavlněnou bariéru podíval tak nenávistně - jeho pohled by mohl v tu chvíli zabíjet - až se Gerard začal bát o své mužství.

"Zrovna dnes jsi nečekal přepadovku, co?" Zeptal se nedůvěřivě.

Gerard pokrčil rameny a usmál se, oči pevně upřené do Mikeyho. Potom zuby sundal jeho boxerky.

Prosím o shovívavost. Smála jsem se tak, že jsem nemohla ani dýchat, natož tak překládat. Ale tohle tam doopravdy je!!

Gerardův penis tím osvobodil a Mikeyho pinknul po čele. Bylo to totálně neerotické ale brutálně sexy, když Gerard zvrátil hlavu dozadu a zasténal. Mikey se usmál na reakce svého bratra a sklonil se, aby mohl políbit jeho břicho. Gerard se snažil připravit, tlačíc své boky dolů, tak aby se Mikey neudusil, ale zůstal zmatený , že jeho bratr nejdříve políbil jeho nástroj a pak zanechal pálivou vlhkou cestičku, vedoucí vzhůru, po jeho stehně. Mikey zvedl pohled k Gerardovi, ruce zabořené mezi jeho stehny. Gerard chtěl odvrátit pohled od Mikeyho upřeného pohledu, který ho doslova hypnotizoval, bylo mu trapně, ale pak si uvědomil, že to nedokáže. Mikey se posunul níž, zvědavě zkoumajíc jeho vstup. Nakonec hlavu Gerard odvrátil, ne že by chtěl, ale Mikeyho jazyk vnikl dovnitř a Gee pevně zavřel oči, zvrátil hlavu a hlasitě zasténal. Mikey tohle několikrát zopakoval, než se od něj odtáhl a rychle pohltil jeho pulsující nástroj. Gerard znovu zavzdychal a vpletl své ruce do Mikeyho krátkých vlasů, tlačíc ho jemně dolů. Mikey se zasmál jeho dychtivosti, nicméně s penisem v ústech to znělo spíš jakoby se dusil a dovolil tak Gerardovi zatlačit do jeho úst svým mužstvím. Nahmatal Gerardovu ruku, stáhl si ji k sobě a dva prsty si nechal vklouznout do pusy, pokrývajíc je slinami.

Gerard zakňučel a zatnul pěst v Mikeyho vlasech, když nechal vyklouznout jeho mužství z úst se slyšitelným zamlaskáním. (Bože to je nechutné). Vytáhl Mikeyho k sobě nahoru a spěšně ho políbil, což použil jako lehké rozptýlení při tom, jak se do něj prsty snažil vniknout. Mladší Way divoce zasténal a zaklonil hlavu, vystavujíc svůj bledý krk svému staršímu bratrovi. Gerard olízl Mikeyho krk od klíční kosti až k čelisti, stejně jako to udělal předtím na pódiu. Ale tohle bylo trošku jiné. Tohle bylo mimořádné.

"Dělal… jsi to někdy předtím? Mám na mysli .. s někým?" Řekl a pomalu vnikal dalším prstem do Mikeyho.

Mikey přikývl a skousl si ret.

"Yeah … jednou. Na vysoké. Ale už jsem si to dělal … uhm, prsty předtím,.. a taky s všelijakými pomůckami..víš" koktal, když Gerard dráždil jeho prostatu.

Gerard se ušklíbl.

"Na to bych se moc rád někdy podíval."

Mikey se usmál, chytil Gerarda za zápěstí, když přemístil jeho ruku ze sebe k Geeho mužství, dávajíc tím jasný signál. Gerard začal pomalu, ale pak najednou rychle přirazil, neúmyslně do něj vnikl až úplně na dno. Mikey zasténal bolestí i rozkoší a Gerard se k němu sklonil a něžně ho kousl do hrany ucha.

"Ne, ne Michaele. To já jsem ten, kdo je zkurveně zodpovědný za to všechno, co se tu děje."

Jemně ho provokoval, zatímco pomalu přirážel do svého bratra.

Mikey se pousmál.

"Fajn, jestli tohle chceš dělat, můžeš to zkusit prosím trochu rychleji?"

Gerard fucking stopped. (Nevím jak to mám přeložit :D)

"Co to mělo bejt?"

Mikey se zasmál.

"Nic.."

Gerard pevně stiskl víčka a sevřel Mikeyho boky dost na to, aby mu na nich zanechal modřiny. Zkurveně moc mu chtěl udělat modřiny. Téměř z něj vyklouzl a pak do něj vrazil plnou sílou, opět až na jeho samé dno. Mikey vyjekl, překvapený, co tenhle příraz udělal s jeho prostatou a sténal jak do něj Gee dorážel. Mikeyho rozmary jako 'rychleji','pomaleji','silněji','něžněji' byly sice vyslyšeny, ale Gerard chtěl jen jedno.

"Ne, Michaele." Řekl a přitom zachytil jeho ruku, která se blížila k Mikeyho mužství.

Mikey zakňučel, ale poslechl, místo toho zabořil své ruce do Geeho ramen, zarývajíc nehty hluboko do kůže a vytvářejíc rudé škrábance až dolů po zádech svého staršího brášky, jak do něj zběsile přirážel. Gerard měl svoji tajnou představu. Vždycky si přál někoho přivést k orgasmu aniž by se přitom navzájem dotkli svých nástrojů. A protože už teď si jeden svůj tajný sen plnil, tak proč si nesplnit i tento?

Vše co to potřebovalo, byl další příraz do Mikeyho prostaty. Gerard rukou vyjel nahoru po Mikeyho těle a štípl ho do bradavky a přejížděl mu ostrými zuby po krku. Nebyl jediný, kdo měl slabost pro tento vampíří fetiš. A Mikey se udělal, tak nádherně a hrubě, jeho lepkavá šťáva po celém břiše a hrudníku. A Mikeyho obličej při tom, v nejdokonalejším spojení, jméno svého bratra na rtech zkřivených tou extází. Způsob, jakým měl sevřené obočí a zavřené víčka, v kombinaci s výrazem neřesti.. Tohle všechno dovedlo Gerarda k totálnímu vrcholu ve chvíli, kdy se Mikey vevnitř sevřel. Zůstal v něm dokud jeho paže nepovolily a pak na něj prakticky dolehl. Mikey se jen usmál a odsunul ho. Natáhl se pro deku dozadu za pohovku a zakryl obě těla pokryté potem i semenem. Leželi napříč přes sebe, tiskli se k sobě blíž ve vyhlídce, že by jeden z nich mohl spadnout z pohovky.

"Nemiluji tě, víš.. Chci říct, jo, miluju, jako bráchu. Ale.. mám tě rád … mnohem víc než jen takhle. Chci říct.. není to láska.. teď, ale mohla by být. Ale je to … jako, prostě.. já stále.."

"Jasně.." Mikey se usmál a vtiskl mu prostý polibek na rty.

"Já taky…"

Gerard se ušklíbl a přemístil své ruce na jeho boky, snažíc se přitisknout si ho blíž k sobě a položil si hlavu na jeho zpocený hrudník.

"A … víš.." naklonil svou hlavu vzhůru, aby se mohl podívat do bratrových unavených očí "nečekám, že, .. no víš, .. že s tím přestaneš. Chci říct..rád bych, ale chápu to."

Mikey se usmál a políbil Gerarda na čelo, líně přejíždějíc nahoru a dolů po Geho vlhkých zádech.

"Ne.. Klidně s tím přestanu. Jako .. jestli mezi námi něco bude.., víš..? Kluci budou nasraní, ale co už. Můžou se šukat navzájem (:D), nebo ne?"

Gerard přikývl.

"Jo .. chci aby mezi náma.. uhm.. něco bylo.."

Mikey se široce usmál.

"Fajn. Úžasné.. Ale.. ať už jsme .. víš, cokoliv…
Přestanu s tím, ale musíš mi něco slíbit."

Gerardovy rty se rozšířily do úsměvu.

"Cokoliv."

Mikeyho úsměv se změnil v pobavený úšklebek, sklonil se nad Geeho ucho a zašeptal.

"Musíš mi slíbit, že budeme mít spoouustu sexu" usmál se "aby mi to vynahradil."

Gerard se začervenal a cítil jak se jeho klín znovu probouzí k životu. Ale snažně přikývl.

"Slibuji."

Nesmíš se dotýkat mého bratra... já ano. /PART ONE/

Mon, 20 Dec 2010 00:26:52 +0100

Překládám pro vás jednorázovku nadvakrát, protože se mi nechtělo najednou. :D Je to taková :D ne moc filozofická věc, je fakt, že některým věcem jsem se i smála :D ale na druhou stranu mi po zádech běhal mráz. To nejlepší teprve přijde.

Keep runing!

Mikey nebyl kurva. Měl prostě jen rád sex.A kdo by ho vinil? Neuvěřitelně často se stalo, že zůstal chycen v autobuse uprostřed ničeho, se čtyřmi extrémně atraktivními muži a všichni měli zvýšenou sexuální potřebu. Mikey potom mohl být šťastnej, že může být východiskem této situace.

Ať už to byla rychlé kouření před zvukovou zkouškou nebo dlouhý starostlivý sex v hotelu, Mikey byl v pohodě, co se týče jeho využívání jako uvolnění, obojí doslovně i obrazně, pro kapelu. Až na Gerarda. Ne, že by se mu nenabídl, nejednou, … Gerard vždy řekl NE. Nejdřív si Mikey myslel, že to je kvůli celé té věci s incestem a chápal to. Ale potom ho na pódiu tak provokoval …. Z nevinného plácnutí po zadku hodně zostřil, až tak, že mu jazykem vyjel po krku, a zanechal tak mladšího Waye velmi zmateného. A tak jednoho dne, když zbytek kapely spal, využil situace a zeptal se Gerarda.

"Proč nechceš ojet mě?"

Gerard zvedl své oči a nervózně otáčel tužkou v ruce nad skicákem.

"Já … prostě nechci."

Mikey zvedl obočí.

"Tak, co teda, má to být, kvůli té "bratrské" věci? Protože, na stage nevypadáš, že by ti to až tak vadilo."

Gerard pokrčil rameny, kousajíc si ret a zírajíc do svého klína.

"Ne, já… já nechci."

Mikey se cítil trochu uražený.

"Tak co, prostě pro tebe nejsem dost dobrej? Jsem stále tak odpornej, jako když jsem nosil brýle? Nejsem dost dobrej, co?"

Gerard zalapal po dechu a odložil blok stranou. Stoupl si a stál teď naproti svému bratrovi.

"Ne, Mikey. Panebože! Jsi nádherný. A když jsi nosil brýle, také jsi byl. Je to … jenom, prostě.. oh, shit … já… nemůžu…"

Gerard vydechl a snažil se uklidnit, přičemž si mnul palce.

"Yeah?" naléhal Mikey.

Gerard se kousl znovu do rtu a zvedl své oči, které upíral skrz Mikeyho tmavé řasy.

"Já ne.." vydechl "Nechci s tebou spát … když v-vím ,.. že s t-tebou spali oni…"

Mikeyho oči se rozšířily a Gerard se smutně podíval jinam. A pak … se Mikey rozesmál. Bylo to víc než chichotání, ale dost na to, aby Gerardovy tváře zčervenaly a pár slz uniklo z koutku jeho oka. Mikey to zahlédl a zastavil je jemným pohlazením. Přiblížil se k němu a otřel se nosem o jeho vlhkou tvář. Sklonil se a zašeptal mu do ucha.

"A co tě nutí myslet na to, že se mnou spali oni?"

Gerard těžce polkl a odtáhl se od něj. Podíval se mu do tmavě oříškových očí.

(Pozn. překladatele: Mimochodem teď jsem si vzpomněla, že jsem po dost trapně dlouhé době zjistila, že Mikey má v pravém oku maličký proužek tmavě hnědé duhovky, mazec…! :D)

"Ale ty prostě… Chtěl jsem říct..ty…"

Mikey se znovu zachichotal a opět se sklonil, tentokrát šeptal k jeho pootevřeným rtům.

"Já jsem přece ten, kdo je zkurveně zodpovědný za tohle všechno, co se děje."

Gerard zalapal po dechu, což dovolilo Mikeymu přitisknout své rty k jeho a lehce vniknout jazykem mezi jeho rty. Gerard nejdřív váhal, ale krucinál, Mikey tak božsky líbal. Jejich jazyky se setkaly v choreografickém zmatku, který se brzy obrátil v tak násilný a chtěný, že Mikey přemístil Gerarda pozpátku k pohovce a shodil ho na ni. Gerard vzhlédl k Mikeymu a zavzdychal, nohy roztažené, nevědíc, kam má jeho krev proudit rychleji, jestli do jeho tváří, nebo do klína.

Mikey se ušklíbl a táhl svůj štíhlý prst po Gerardově stále ještě oblečené hrudi, přes krk a nakonec k jeho rtům. Gerard sykl a už otvíral pusu, že něco řekne.

"Shh, Gee. Nech malého brášku, ať se o tebe postará." Řekl, a jeho štíhlé tělo, jednoduše dělajíc si co chtělo, přitiskl na staršího bratra, nohy každou z jedné strany Geeho boků, rozkroky tlačíc až bolestně jeden na druhý.

Gerard zvrátil hlavu a Mikey využil příležitosti kousnout ho do krku s vědomím, že pro tohle má jeho bratr nemalou slabost. Jako na zavolanou, Gee hlasitě zasténal a vrazil mu do boků. Ale Mikey se pouze pousmál a zpátky ho přitlačil svými boky zpět do pohovky, aniž by jedinkrát přerušil kontakt s jeho krkem.

"Já .. oh, oh shit… Mikey … Já..chci…ugh.." sténal Gerard.

Mikey se široce usmál a odtáhl se od něj a donutil ho tiše fňukat.

"Copak chceš Gee? Řekni mi …"

Gerard se začervenal a zamumlal: "Chci tě ošukat."

Mikey to zaslechl a nevinně se usmál.

"Co GeeGee? Neslyšel jsem tě…"

Gerard mu odpověděl hlasitěji. Mikey naklonil hlavu do strany.

"Hm? Ještě jednou Gerarde. A hezky nahlas."

Gerarda naštvalo Mikeyho provokování, zvedl oči v sloup, sevřel jeho boky a přetočil ho pod sebe, sklánějíc se nad Mikeyho poddajným tělem.

"Chci tě ošukat. Hned teď." Pošeptal mu do ucha stále svírajíc jeho boky.

Mikeymu uteklo tiché zasténání a jejich oči se setkaly. Kousl ho do rtu s předstíranou nezkušeností a mírně pokrčil rameny.

"Okay, můj velký bráško. Cokoliv budeš chtít." Přejel po jeho rukou a začal z něj svlékat košili, potlačujíc úsměv, kdykoliv Gerardovi zacukalo v koutcích od náhodného lechtání.

"Ale nejdřív musím ještě něco udělat."

Mikey Fuckin' Way Fuckin' sexy!

Tue, 14 Dec 2010 22:16:18 +0100

Něco jsem pro vás nasyslila z Buzznetu. Věnuji tuto sbírku jedné slečně. Ona ví.

Tohle je nářez mí milovaní. Varuji vás!

To aby sis ty rty pak uměla líp představit...

A tohle je ten pravej orgasmus... mmmh.

Chci ho a asi se ani nepodělím!!

To aby ses nám rychleji uzdravila Lucie ;)

Oh fuck ...

Tue, 07 Dec 2010 23:46:59 +0100

Díky tomuto se mi podlomily kolena. Ten hlas je tak strašně nádherný, tak zvláštní, tak jiný, tak nezvyklý, tak neuvěřitelný, tak úžasný ... tak sexy, tak něžný, tak hrubý, tak krásně nakřáplý, tak ostrý, tak lehký, tak laskavý, tak vzrušující ... oh my fucking God.

Pustila jsem si to asi stokrát...

A ještě stokrát si to pustím.

Keep runing!

Pro každého něco...

Sun, 05 Dec 2010 22:34:21 +0100

Dámy a pánové,

no vlastně spíš asi jen dámy...

Našla jsem něco, co mi vzalo dech. Začátek videa není nijak překvapivý, i když, to je vlastně relativní. Poslední třetina videa mi však utkví v hlavě na hodně, hodně dlouho. Vyvolalo to ve mně melancholické pocity, avšak zahřálo mě to (nejen :D) u srdce.

Zdá se, že kluci hrají srdcem (což Gerard dokonce ukazuje) a ne (jen) pro prachy.

Děkuju, udělali jste totiž neuvěřitelný kus úžasné práce, díky kterému (a především kvůli vám) budu mít po několika letech zase veselé a nádherné Vánoce a lásku v srdci.

Nerada bych, abych byla obviněna z kopírování, proto uvádím opět zdroj.

Dále bych ráda zveřejnila na svém blogu několik fotek, které jsem objevila na stejné stránce.

Dovoluji si upozornit, že když si odmyslíte vlasy a pár cenťáků na výšce a naopak přimyslíte pár let, tak vidíte Gerarda.

Ano zaměřme svůj zrak prosím na Mikeyho šíji ...

Která z vás si nedá? Já si teda dám!!

Opět Gerard s Mikeyho vlasama!!

Ano, všichni doufáme, že se staré časy vrátí...

Ten nevinný obličejík ...

Všimněte si prosím potítka na Frankově pravé ruce.. nezdá se vám, že jste stejné viděli u Michaela?

NE NEZDÁ!

No a smozřejmě vždy to nejlepší nakonec!!

Přeji všem hezký den a komentujte!!!

Frerard se vrací...

Sun, 28 Nov 2010 19:14:03 +0100

Jak se zdá, hoši se začínají znovu pěkně rozjíždět. Nerada bych však dostala na prdel, že jsem zkopírovala něco, co jsem neměla povoleno, proto jen posílám odkaz na blog Saxany, kterážto mne velmi potěšila odpovědí na otázku, "Jak měkké jsou Gerardovy rty?" Zde se dovíte odpověď. A ještě jedna skvělá věc. Frank slíbil, že zase přijedou do Prahy.

Za vše děkuji Saxaně!!!

Keep runing!

XoXo Sparx Bruiser (já vím nádherné jméno vygenerované speciálním Killjoys generátorem)

Indefinable feeling II

Sun, 28 Nov 2010 16:12:40 +0100

Pokračování rozepsaného příběhu...

Za několik měsíců Mikey oznámil, že se bude ženit.

Jistě, to už jsem také říkal, že z toho nemůže být nadšený žádný kamarád. Musím se přiznat, že mě to vzalo, ale vždycky jsem cítil, že jsme "jen" přátelé, a tak bych mu to měl v prvé řadě přát.

Gerard byl proti. Asi milionkrát se kvůli tomu pohádali. Gerard byl vždycky rozzuřený a Michael nešťastný. Teď jsem to byl já, kdo utěšoval.

Nikdy jsem nedokázal pochopit, co proti Mikeyho budoucí ženě má. Kdybych byl na holky, řekl bych, že je krásná, k Mikeymu se hodí a zdálo se, že jejich láska je nekonečná a pravá.

A pak došlo k té rvačce.

Seděl jsem na posteli v jednom z tisíce hotelů, které jsme navštívili
a přemýšlel nad nekonečným množstvím otázek, které se ve mně rodily. Bude mi Mikey chybět? Změní se něco? Co až bude mít děti? A co vlastně Gerardovi tak vadí? Vždyť to bude pořád jeho brácha i když bude mít na prstě snubák. Hm, na prstě.. vždycky jsem mu záviděl ty dlouhé štíhlé prsty.

Také jsem se zamyslel nad slovem brácha. On byl i jako můj bratr. Ale to by znamenalo, že i Gerard je jako můj sourozenec. Pff, to nikdy. Jeho bych už nikdy blíž, než na půl metru od sebe, nesnesl. Bráchové se objímají. A taky si povídají. To už bych s Gerardem nesvedl. Někdy se mi z něj dokonce dělá zle. Je tak chladný. Samolibý lhář a bezcitný hajzl. Kopnul jsem do nočního stolku.

Z přemýšlení mě vytrhl podivný hluk, který vycházel z vedlejšího pokoje. Už se zase hádali.

Neměl bych, ale poslouchal jsem u dveří.

"Tu děvku si nevemeš."

"Přestaň o ní říkat, že je děvka. Ona je jediná, komu jsem ještě schopný důvěřovat." Mikeyho hlas zněl podivně klidně, zatímco Gerard skoro řval. Samozřejmě, že mě to bodlo u srdce. Zapomněl snad, že jeho slzy jsem posledních pár týdnu stíral já?

"Nemysli si, že nevím že se kurvíš s Frankem. Kdybych chtěl, tak bych ti mohl zničit celý život."

"Zavři tu tlamu Gerarde. O Frankovi nic nevím. Jsme prostě přátelé."

"Jo tak přátelé. Měl jsem pravdu, radši jsem si s ním měl začít sám, aby nelezl za tebou. S nikým se tahat nebudeš, rozumíš?"

Pak ztlumil hlas. Slyšel jsem jen pár slov, ale kontext mi unikl. Slyšel jsem jak Gerard říká bráška, ubližovat a nakonec řekl, že ho má moc rád. Myslel jsem, že je po hádce, ale pak se ozvala šílená rána, někdo narazil do dvěří. Mikey na Gerarda zařval: "Nesahej na mě."

To už bylo dost i na mě, vtrhl jsem dovnitř a uviděl na zemi Gerarda jak skoro leží na Michaelovi. Jakmile mě zahlédl, okamžitě dal Mikeymu pěstí do obličeje.

Vrhl jsem se na Gerarda. Shodil jsem ho z něj a chtěl jsem ho udeřit do obličeje, ale on mi chytl ruce a děsivě se zasmál. "Jako ve filmu, co?"

Snažil jsem se vymanit, Mikey se mezitím zvedl a utekl. Ležel jsem napůl pod Gerardem a on se na mě díval tak nenávistně, že jsem dostal strach. "Tak co Frankie, jaké to je šukat s mým malým bratříčkem?" Zatvářil jsem se pobaveně. "O čem to sakra mluvíš? Poslouchej se trochu."

"Jasně Fee, mlžit a mlžit. Tak zní vaše pravidlo? Jaké to je, když se pod tebou prohýbá, když tiše sténá? Vzrušuje tě? Strká ti do prdele ty svý krásný štíhlý prsty?"

Tak to mě dorazilo. Strašně jsem se rozzuřil. Převrhl jsem ho pod sebe a několikrát jsem ho praštil do toho odporného ksichtu. Nedokázal jsem se ovládat. Mlátil jsem ho, dokud mě od něj neodtrhl Ray, který mezitím vlítnul do pokoje.

Pak jsem odešel. Zahlédl jsem však ještě Gerardův pobavený úšklebek.

Našel jsem Mikeyho v koupelně. Tekla mu krev z nosu, skláněl se nad umyvadlem a zdálo se, že brečí.

Když mě však zaregistroval a na moment se otočil, než se zase sklonil nad umyvadlo, mohl jsem poznat, že neplakal. V očích měl cosi nepoddajného a drzého.

"Nech mě prosím samotného." Řekl tiše a dál si chladil zkrvavený nos pod tekoucí vodou.

Opustil jsem tedy koupelnu.

Vyšel jsem z hotelu a rozhodl se projít. Snažil jsem se dát si to všechno dohromady, vyvodit nějaký závěr. Pořád jsem měl před očima usmívajícího se Gerarda.

Když jsem se vrátil, šel jsem zkontrolovat Mikeyho. Už spal. Vypadal spokojeně. Chvíli jsem u něj seděl a pozoroval ho jak tiše oddechuje. Hlavou mi však proběhlo, co řekl Gerard.. "Tak co Frankie, jaké to je šukat s mým malým bratříčkem?" To se ho jako snaží chránit? Panebože, vždyť Mikey je dospělej kluk, může si dělat co chce, i kdybych s ním spal, tak to Gerardovi může být u prdele.

Odešel jsem do své ložnice a klidně usnul. Zdálo se mi, že jsem s Mikeym. Že si povídáme. Pak tam vešel Gerard. Vzal mě pod krkem a nenávistně mi syčel do obličeje nadávky.

Když jsem se vzbudil, slunce už bylo vysoko na obloze. Sešel jsem tedy do jídelny. Dal jsem si něco málo k jídlu a vrátil se na pokoj.

Děsilo mne, jak spolu vydržíme v autobuse. Sbalil jsem si pár drobností, zbytek jsem z kufru totiž ani nevytahoval. Sraz byl před hotelem, ale až odpoledne. A to bylo teprve 9 hodin. Přemýšlel jsem, co do té doby budu dělat. Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu obhlédnout město.

Před hotelem jsem si zapálil a zadíval se někam do prázdna. V tu chvíli však přijel taxík a z něj vystoupil Mikey. Nos měl opuchlý a přelepený několika náplastmi napříč přes jeho kořen.

Podíval se na mě a oba jsme se zasmáli. "Teda ty vypadáš." Uniklo mi.

"Pořád líp než ty." Uchechtl se.

Nabídl jsem mu cigaretu. Potěšeně si vzal a opět slastně vydechl. "Jaké to je, když se pod tebou prohýbá, když tiše sténá?" blesklo mi hlavou. Téměř neznatelně jsem s ní zatřepal. Mikey zvedl ruku k puse a znovu popotáhl. Zaregistroval jsem ty dlouhé prsty a v hlavě mi zazněla poslední část Gerardovy jízlivé řeči. Tak dost. To stačí.

"Mikey, zrovna jsem si říkal, že bych se šel projít po městě. Nechceš se přidat?"

Chvíli mlčel a pak se usmál. "Moc rád, Franku."

Procházeli jsme po hezkém městě, plném krásných domů, obchodů a barů. Našel jsem Music Shop a tak jsme tam zapadli. Měl několik pater. Michael si tam zkoušel bassky, prohlížel CD, já se zaměřil spíš na hadry. Koupil jsem si pyramidkový opasek a Mikeymu tajně tričko s obrázkem Anthraxů.

Dělali jsme si legraci z prodavačky, blbli jsme a smáli se. Zašli jsem samozřejmě také do Starbucks, Mikey si dal Laté Macchiato a já Cappuccino. Prošli jsme knihkupectví a hračkářství. Hráli jsme Laser tag. Naobědvali jsme se v mekáči, kde jsme bohužel také zahlédli
nechutný pár, líbající se s plnou pusou. Dělali jsme hovadiny, Mikey do mě drcnul a já na sebe vylil Colu. Ledovou kolu. Přesto mi bylo nádherně. Cítil jsem se s ním tak volně.

"Kdyby nás viděl Gerard." Řekl.

Nastalo trapné ticho. Oběma se nám vybavil včerejšek.

Přicházeli jsme k hotelu s hodinových zpožděním. Autobus už byl nachystaný a Gerard zběsile pobíhal kolem. Když jsme přišli blíž, jeho obličej nabyl znechucení.

"S tebou si to ještě vyřídím." Sykl na Mikeyho a mě si vzal stranou.

"Přestaň Franku. Přestaň se srát do mého bráchy. Nebo ti udělám ze života peklo."

"Milý Gerarde, jestli ti nestačí to co máš na oku, rád ti to zopakuju. Až mi Mikey sám řekne, že nemá zájem se se mnou bavit, tak mu dám pokoj. Osobně se mi ale zdá, že Mikey se nechce stýkat spíš s tebou." Vytrhl jsem se mu a odkráčel do hotelu pro svůj kufr.

Několik týdnů po tom se semnou Mikey téměř přestal bavit. Byl bez nálady. Měl kruhy pod očima a díval se stále jen do země. Když jsem se s ním snažil mluvit, tak vždy řekl, že je všechno v pořádku.

Jednou po koncertě jsem si v šatně všiml, že má na rukou modřiny. Zůstali jsme tam sami a tak jsem se rozhodl se ho zeptat. "Proboha Mikey, od čeho to máš?" vyděšeně se na mě podíval ve chvíli, kdy jsem ho chytl za zápěstí. "Franku, promiň. Ale já se s tebou nemůžu už bavit."

"To ten parchant, že? To je jeho práce. Já ho zničím. Já ho zabiju." Začínalo to ve mně zase vřít.

"Nedělej nic. Prosím. Bude to pro nás oba lepší."

"Tak to teda nebude. Nechápeš, že mu nesmíme ustupovat? Vždyť jsme jen přátelé, a proto, že Gerard je žárlivý kretén, z něj nemusíš mít strach."

"Franku ty ho neznáš. Ty nevíš kdo to je."

Pustil jsem ho a on odešel z šatny.

Pár dní na to jsme se ubytovali v dalším hotelu. Já jsem měl pokoj sám pro sebe, i Ray, ale Mikey byl s Gerardem. Měl jsem o něj už delší dobu strach, ale teď jsem se opravdu bál, že by se mu mohlo něco stát. Po koncertě jsme zapadli každý k sobě, prozože jsme byli šíleně vyčerpaní. Svlékl jsem se jen do boxerek lehnul jsem si do peřin. Nemohl jsem usnout. Čekal jsem, že uslyším nějaké podezřelé zvuky nebo cokoliv, co by mi pomohlo Mikeyho ochránit.

Za chvíli jsem zadříml, ale vzbudily mě otvírající se dveře. Nechal jsem zavřené oči a nehýbal se. Dveře se zavřely a někdo šel ke mně. Měl jsem obavu, že je to Gerard a že si to semnou jde vyřídit. Omyl. Byl to Michael.

"Franku.." zašeptal.

Nereagoval jsem.

"Frankie, kdybys tak věděl.." povzdechl si.

Otevřel jsem oči. Klečel na zemi. Trochu se polekal, ale pak se
zahleděl do země.

"Pojď, dnes můžeš spát u mě." Řekl jsem tiše a zvedl peřinu.

Brzo jsem zase usnul. A zase mě něco probudilo. Byla tma a já slyšel tiché vzlyky.

Objal jsem Mikeyho a trpělivě vyčkával co bude dál. Celý se třásl a polykal slzy.

Pohladil jsem ho po vlasech.

"Neboj se." Zašeptal jsem.

"On mi ubližuje Frankie, tak moc … chce se mi umřít."

"Mikey, co se sakra děje?" podíval jsem se mu za šera do očí.

Ale on jen plakal. Tiskl jsem ho v náruči. Už jsem se dál neptal.

Několik dní jsme se ve městě zdrželi. Mikey trávil všechen volný čas venku. Snažil jsem se všímat si drobností. Doufal jsem, že narazím na něco, co by mě vedlo. Musel jsem na to přijít. Kvůli němu.

Nemohl jsem dopustit aby dál trpěl.

Druhý den jsme měli koncertovat. S Michaelem jsme se prakticky skoro nestýkali, kromě koncertů a toho, co se stalo v noci. Odchytl jsem ho na toaletách. Zatvářil jsem se prosebně. "Mikey, prosím tě, potřebuju náznak. Bije tě? Jak ti ubližuje? Dovol mi ti pomoct." Ale on se jen smutně usmál a přímo z něj prýštila beznaděj.

Byla noc. Toulal jsem se tehdy dlouho. Přišel jsem do hotelu až k ránu. Byl jsem unavený a těšil jsem se do postele. Když jsem zavřel dveře v koupelně, uslyšel jsem něco, čemu jsem nechtěl uvěřit.

"Oh, ano …. dělej, nepřestávej." Sakra, nevím o tom, že by si Gerard vodil chtivé fanynky do hotelu…

"Panbože.." zašeptal jsem v té chvíli, kdy mi to došlo.

"Oh doprdele, ty seš tak úzkej, víš jak mě to rajcuje?" zaslechl jsem tlumený hlas. Nedokázal jsem myslet. On tam zneužívá svého brášku. Co mám sakra dělat? Byl jsem bezradný.

"Ještě … ano, ty malá couro…" bylo mi do breku. Jak se teprve musel cítit Michael?

Pak jsem už slyšel jen jak ta svině špinavá přichází k vrcholu.

Bouchly dveře a v pokoji se rozléhalo chrápání. V tom do společné koupelny vešel Mikey.

Nevěděl jsem co říct. Rozpačitě jsme se na sebe koukli.Byl uplakaný. Netušil, že se v koupelně dá na slovo rozeznat nejen rozhovor ze všech pokojů, ale bohužel i něco jiného.

"Můžu se prosím osprchovat?" šeptl.

Nechal jsem ho tam, ale počkal před koupelnou. Když pak odcházel vzal jsem ho za ruku a něžně odvedl do mého pokoje. Uložil jsem ho do postele a on okamžitě tvrdě usnul. Já jsem jen seděl na zemi a pozoroval ho.

Umínil jsem si, že to musím zarazit.

Další noc spal Mikey u mě a Gerard se nijak nevyjadřoval. Překvapivě.

Promluvil jsem si s Michaelem a on se těžce sesypal. Řekl, že už to dál nezvládne.

Zavolal jsem tedy manažerovi. Řekl jsem, že máme všichni problémy a další koncerty se musí zrušit. Nejdřív nesouhlasil, ale pak jsme se domluvili, že Gerardovi oznámí, že šňůra koncertů končí dřív.

Zuřil. Samozřejmě.

Ale Mikey měl být na nějakou dobu zachráněn.

Indefinable feeling

Sun, 28 Nov 2010 00:33:53 +0100

Rozhodla jsem se napsat další příběh...

Je to zpohledu Franka, což jsem nechtěla nejprve prozradit, ale přišlo mi to stejně zbytečné, protože byste na to brzy přišli sami.

Nikdy jsem doopravdy nemiloval. Nikoho.

Jediné, co jsem schopen přiznat, že mě někdo jednu dobu velmi přitahoval. Ale nemohl jsem tvrdit, že jsem někdy v životě miloval. Až v den, kdy se měl oženit.

Cítil jsem jak slábnu v kolenou. Jak mi buší srdce. Tak rychle, tak děsivě a bolestně. To nemohu dovolit. Stál jsem u oltáře jako svědek a staral se o prstýnky.

Když mi tehdy tu novinku oznámil bylo mi úzko. Ale … přiznejme si, kterému muži by nebylo, kdyby zjistil, že jeho nejlepší přítel se chce ženit.

If there's a place that I could be
Then I'd be another memory

Ten den mi nepřišel nijak zvláštní. Brzy ráno mi zvonil telefon. Oh, sakra příliš brzo.. včera… Co bylo včera? Nemohu se rozpomenout. Vstávám a vzápětí se mi začíná točit hlava. Chvíli raději sedím. Kocovina. Není to nic obvyklého, nepiju často, spíše svátečně, proto větřím, že se muselo dít něco výjimečného. Taky že ano, okamžitě mi začíná svítat.

Vybavuji si včerejší úlet. Nedaleký bar, mého nejlepšího přítele, spoustu vodky. Pokoušel jsem se ho jako kamarád ukecat, aby si to ještě rozmyslel. On však vypadal naprosto přesvědčeně. Černovlásku si vezme, i kdyby se k oltáři měl připlazit.

Lidé nikdy neodhadovali, že bychom mohli být nejlepší přátelé. On se vždycky staral spíš víc o to, co si myslí brácha. Nikdo nevěděl, že bych pro něj skočil do ohně a naopak. Vlastně, byl vždycky spíš introvert, dokonce ani při koncertech se nijak výrazně neprojevuje.. Na rozdíl ode mě nebo jeho bratra.

Vždycky, když potřeboval, byl jsem na blízku. Vždycky jsem věděl, kam zašantročil brýle, kde má žehličku nebo cigarety. Pokud jde o cigarety, vždycky jsem mu kryl záda. Gerard ho vždycky málem přizabil, když ho přistihl, že kouří. Vždycky ho strašil, že se mu to astma zhorší. Ale Mikey je tvrdohlavý.

A také on vždycky stál při mně.

Jak jsem řekl na začátku. Byla jedna kritická doba. Zamiloval jsem se, ale nebyla to nejspíš láska jako taková. S odstupem času, řekl bych že mě "jen" rajcoval, neskutečně přitahoval. Tak kurevsky moc. Fanoušci si to určitě pamatují. Ostatně v té době myslím vznikly fanfictions, upřímně totiž doufám, že samotné by je to nenapadlo psát takové prasárny, které jsme později s Gerardem objevili na internetu. Je ale fakt, že jsme jim k tomu dali podnět.

Na začátku jsme se však přísně domluvili: Pouze pro získání pozornosti!!

Jenže jak už to tak bývá, jeden z nás to nedokázal dodržet. Konkrétně já.

Poprvé, když na mě Gerard sahal na jevišti, jako by mnou projel elektrický proud. Naskočila mi husí kůže, ale nedal jsem nic znát. Snažil jsem se jen pochopit své reakce. Netrvalo dlouho a Gerard chtěl na jevišti víc. Líbal mě a mě se podlamovaly kolena. Sahal mi do rozkroku a já jsem nedokázal myslet na nic jiného, než jak bych si to s ním rozdal ve sprchách. Myslel jsem na něj ve dne i v noci. Ve skutečnosti jsme si však byli ještě odměřenější než dřív. Čím víc jsem byl do něj zamilovaný, tím méně jsem se s ním snažil navázat kontakt. Tím méně jsem s ním komunikoval. Ale pro veřejnost jsme byli ještě lepší přátelé.

Realita byla neúnosná, tak moc jsem ho chtěl, že jsem se mu to rozhodl říct. Počkal jsem si tedy na správnou chvíli. Byl to pozdní večer po jednom z mnoha koncertů. Bál jsem se a také jsem riskoval mnoho. Dnes vím, že to byla chyba…

Seděl a četl si knížku. Všichni ostatní už dávno spali. Když mě zahlédl, zvedl hlavu, zadíval se na mě tím zvláštním pohledem, který vždy ohlašoval, že se zrovna chystá mi narvat jazyk do krku. V průběhu koncertu, samozřejmě. Blesklo mi hlavou jaké to je a přivřel jsem lehce oči. Stále si mě prohlížel jako svou kořist. Pak ten vzrušující pohled vyprchal a nahradil jej spíše starostlivý.

"Frankie, .. děje se něco? Chodíš kolem nás jako tělo bez duše." Cítil jsem jak opět slábnu v kolenou a raději jsem se posadil. Zahleděl jsem se do země a pak jsem se mu zpříma podíval do očí.

"Ano. Děje."

"Povíš mi o tom? Nechci ztratit svého přítele." Už se stalo Gee. Už se stalo.

"Ano… Gerarde, to, co ti teď řeknu, pro mě není lehké. Rád bych se ti s něčím svěřil, ale nechci od tebe nic. Samozřejmě pokud na tom nebudeš stejně jako já."

Gerard se zatvářil polekaně a zbystřil.

"Víš, jak jsme se domluvili, že to všechno na koncertech, bude jen hra, proto, aby si nás fanoušci víc všímali?"

Tiše přikývl.

"Nejsem schopen to dodržet. Když mě líbáš, když vím, že to nemyslíš vážně, a že mě vlastně doopravdy nechceš, mi láme srdce." Gerard vypadal, že mu to moc nedochází.

"Zamiloval jsem se do tebe." Upřesnil jsem.

Nastalo tíživé trapné ticho. Naklonil se ke mně a podíval se mi do očí, rukou mi něžně odhrnul vlasy z čela. Už jsem si myslel, že mě políbí. Pak se usmál.

"Ach Frankie… dobře víš, že nikdy nebudeme spolu." Ztuhl jsem a cítil jsem jak mi do srdce vniká nekonečná zoufalost a beznaděj.

"Můžeme být přátelé, ale nikdy milenci." Stále se usmíval, zatímco mé oči se plnily slzami.

Pak se ke mně naklonil a jeho rty se setkaly s těmi mými. Něžně je pohladil jazykem a jím vnikl do mých úst. Jeho ruka mi putovala k zátylku.

Byl to ten nejkrásnější polibek v mém zkurveném životě.

Toho večera jsem odešel s očima plnýma slz. Stál jsem venku. Lehce mrzlo a já se naplno rozplakal. Z autobusu zrovna vyšel Michael. Nechtěl jsem s nikým mluvit, pochopitelně. Nejdřív si mě nevšiml, jen si zapálil cigaretu a slastně vydechl.

"Gerard by tě zabil." Utrousil jsem tiše. Řekl bych, že mě nemohl ani slyšet. Ale evidentně slyšel.

Šel ke mně. Podíval se na mě zkoumavým pohledem, jakoby se chtěl přesvědčit, jestli jsem schopný ho prásknout. Několika prsty mi zvedl hlavu a pak nejspíš zahlédl mou ubrečenou tvář. Styděl jsem se, ale co jsem měl dělat?

Objal mě. Cítil jsem z něj jakési "Já vím, musí to být hrozné.." , ale za celou dobu nic neřekl. Jen mě stále pevně objímal. Zavřel jsem oči. Pevně. Tak aby mi neutekla už ani jediná slza.

Jak šel čas, tak Gerard přestal s hrátkami na jevišti. Slzy už uschly, ale mé srdce stále ještě plakalo. Každý den. Každou noc. Za celou dobu jsem se s tím svěřil pouze jedinému člověku. Mikeymu.

Nikdy se na nic neptal, odhodlal jsem se mu to říct sám. Stejně mám ale podezření, že to celou tu dobu věděl.

Říká se, že když si o tom člověk popovídá, že se mu uleví. Nevěřte tomu, ale za pokus to stálo.

A tak se z nás stali nejlepší přátelé. Já, ani on jsme nikdy o Gerardovi nemluvili, nebylo-li to nezbytné. Mikeyho se více-méně snažil pořád vychovávat. I přesto, že už dávno byl dospělý člověk. Stále se staral víc, než by měl.

Nejednou jsem za ním přišel a jen jsem plakal. A on jen tiše poslouchal a utěšoval mě.

Jednoho dne se ale stalo něco zvláštního. Jakoby ze mě ta kletba spadla. Gerard už mě nepřitahoval.

Díval jsem se na něj jako na člověka, kterého už jen málo znám. Uvědomil jsem si, že už o něj víc nestojím. Mikey mě vyléčil. Byl jsem konečně volný.

Všechno zase začalo být dobré a nebe se zdálo modřejší. Zpíval jsem si a byl zase v pohodě. Uvědomoval jsem si, že za všechno jsem vděčný Michaelovi. Bez něj bych možná skončil v psychiatrické léčebně. Nebo hůř - mrtvý.

Chtěl jsem mu to nějakým způsobem vrátit. On však vypadal, že mu dělá radost už jen to, že se cítím zase skvěle. Několikrát jsem ho přistihl, jak se na mě spokojeně, možná dokonce zálibně dívá. Zdálo se, že svět je báječné místo k narození, jak řekl Lawrence Ferlinghetti.

Bohužel ne na dlouho.